GENETIKA V "KOSTCE"

Genetické minimum

Základem chovatelské činnosti je volba chovného páru, u kterého se rozhodujeme především podle plemenných znaků obou jedinců.

  • Volba stejnorodá - spojujeme rodičovský pár na základě obecné chovatelské zásady: podobné s podobným, což dává opět podobné. Používá se k upevňování požadovaných znaků, s výhodou se uplatňuje při vyrovnaném, kvalitním chovu psů.
  • Volba vyrovnávací - při odstraňování některých nedostatků v chovu. Pro nápravu nežádoucího znaku jednoho z rodičů k němu vybereme jedince, který tento znak nevykazuje. Nejlépe s typickými a standardními znaky.

Důležité je znát i předky v rodokmenu chovného jedince, mohou se také na výsledku podílet.

Genetika je věda, která nám může v některých případech poskytnout pro chovatelskou práci potřebné informace. Mnohé je možné předem spočítat, fakta logicky odvodit či předpokládat. Každopádně znalost genetických zákonitostí nám vždy nezaručí zcela dokonalého psa. Příroda někdy umí vymyslet různá překvapení. Spíše nám vědomí genetiky pomáhá vhodně utvářet standardní spojení, a také eliminovat nežádoucí znaky, vady a zdravotní obtíže v chovu.

Našeho plemene se týká čistokrevná plemenitba, u které rozlišujeme tři druhy:

  • příbuzenská
  • liniová
  • cizorodá/nepříbuzná

Příbuzenskou plemenitbu dělíme na:

  • úzkou (inbrední linie - incest, párování sourozenců, rodičů s dětmi, riziko poškození plodů a snížení vitality štěňat; není u apz povolena) 
  • blízkou (spojuje zvířata se stejným předkem či předky, např. teta x synovec, strýc x neteř, bratranec x sestřenice, apod.)
  • vzdálenou (liniovou) - pro ustálení znaků a vlastností
  • Liniová metoda je nejvhodnější pro šlechtění většiny zvířat, při které se využívá příbuzenská plemenitba mezi vynikajícími jedinci s ustálenými znaky plemene. Konkrétně je na určitou fenu vybírán potencionální otec. Měl by se vybrat ten, který má s fenou dvakrát či vícekrát společného předka ve vzdálenější generaci, např. mají stejného pradědečka a prapradědečka. Tím by měly být zachovány charakteristické znaky dané linie. Když použijeme křížení linií mezi sebou či připáříme zcela nepříbuzného psa, pak celá práce příbuzenské plemenitby ztrácí svůj smysl, ovšem často je třeba toto učinit z důvodu oživení a ozdravení krve.
    Příbuzenská plemenitba zachovává určité exteriérové i povahové znaky, které budou přenášeny na potomstvo. Utvrzujeme nejen žádoucí, ale také i případné nežádoucí znaky, vlastnosti, včetně možnosti některých dědičných chorob. Ty se mohou objevit až po mnoha generacích a opět záleží na přísné selekci, zhodnocení kritérií pro daného opakovaného předka.

    Hodnoty Fx %
    Sourozenci mezi sebou...I.pokolení 25 %
    Sourozenci mezi sebou...II.pokolení 37,50 %
    Rodiče a děti...I.pokolení 25%
    Rodiče a děti...II.pokolení 37,50%
    Polosourozenci mezi...sebou 12,50%
    Prarodiče s vnoučaty...12,50%
    Bratranci a sestřenice...se 4 spol. dědy 2,50%
    Strýc nebo teta s neteří či synovcem 12,50%
    Polostrýc a poloteta s neteří a synovcem 6,25%
    Polobratranec a polosestřenice s 1 spol.dědem 3,13%

    Při nerozumném využívání příbuzenské plemenitby může dojít k tomu, že potomstvo je sice na první pohled krásné, ale vykazuje některé nežádoucí vlastnosti. Sem mimo jiné patří:

    • nedostatečná životaschopnost potomků - štěňata bez viditelných důvodů brzy hynou, nemají sací reflex, nejsou schopná vyhledat struk
    • nedostatky v obranyschopnosti organismu - štěňata, mladí i dospělí psi se obtížně vyrovnávají i s jinak zanedbatelnou infekcí. Do této oblasti patří například i neschopnost vytvořit si po očkování dostatečnou hladinu protilátek, vznik autoimunitních poruch
    • v dospělosti nedostatky v oblasti reprodukce - psi s malým zájmem o krytí, nedostatečnou kvalitou spermií, feny s málo hormonálně naladěnou říjí, problémy se zabřeznutím, feny s málo početnými vrhy, atd.
    • další problémy, které lze pozorovat - slabá konstituce, nervová labilita, kousavost, obtížná cvičitelnost atd.

    Cizorodá (nepříbuzná) plemenitba

    Jedná se o určitý plemenný výběr, kdy se mezi sebou spojují nepříbuzní jedinci. Výběr se odvíjí od stanovení kritérií pro chov. U jedinců nepříbuzných se může objevit jak potomstvo zcela korektní ve znacích, vlastnostech i zdravotním stavu, tak s nevhodnými vlohami, nežádoucími znaky pro exteriér, povahu i zdravotní stav. Je to občas i loterie. Při dovozu nepříbuzného jedince (importu) nebo při páření s takovým jedincem je nezbytné prověřit jeho plemennou hodnotu, tedy jeho předky v rodokmenu.

    U všech způsobů plemenitby je třeba důsledně provádět selekci a u zvířat používaných v chovu, věnovat pozornost metodám kontroly dědičnosti.

    Hodnota psa - štěně má rodokmenovou hodnotu, tj. informace, které si v PP můžeme přečíst (zdravotní vyšetření, např. DKK (HD), DLK (ED) předků, získané šampionáty atd.).

    Užitková hodnota je získána, pokud je pes pracovně veden a složí různé zkoušky z výkonu.

    Chovná hodnota vzniká při uchovnění. Zpočátku nám neříká nic o tom, jak se v chovu skutečně daný jedinec projeví. Pokud se pes či fena zapojí do chovu a je možnost zhodnotit potomstvo, pak jako rodič získává plemennou hodnotu.

    Plemenná hodnota je nejdůležitějším faktorem, je nejpřesnější informací o genotypu jedince. Sem patří i plemenná hodnota jeho předků, jeho vlastní chovná hodnota, chovné a plemenné hodnoty jeho sourozenců i potomstva. Čím více víme, tím je možno dělat účinnější selekci. Povinné svody mladých jsou nesmírně důležité pro určení plemenné hodnoty zvířete. Celkové zhodnocení potomstva z více vrhů s rozdílnými fenami nám pak podá informaci, zda je pes přínosem v chovu a zda je vhodné jej nadále používat.

ZÁVĚREM 

  • Při párování by nikdy neměly být spojovány stejné vady a nedostatky. Opačný extrém k vadě ji nevyrovná, vždy je třeba vady eliminovat použitím standardního, typického znaku.
  • Použití příbuzenské vzdálené (liniové) plemenitby je vhodné pro udržení a upevnění určitých znaků s přihlédnutím na předka s vysokou a prověřenou plemennou hodnotou.
  • Zapojení nového nepříbuzného jedince do chovu by vždy mělo být řádně vyhodnoceno.
  • Neopakujeme spojení rodičů, ze kterých nevzniklo kvalitní potomstvo, stejně jako nepřipouštíme stejného plemeníka na sestry, dcery či matky dotyčné partnerky.
  • Vysokou plemennou hodnotu psa netvoří ti nejlepší šampioni, kteří mají mezi dalšími sourozenci psy s vadami. Nejkvalitnější je vrh, kdy jsou všichni potomci bez vážných vad. Šampioni nedávají vždy šampiony.
  • Nedílnou součástí plemenné hodnoty jsou i pracovní a charakterové, povahové vlastnosti, které tvoří plemeno jako takové, není to jen exteriér.

Základem chovatelské práce je dodržování standardu plemene, vyhodnocování plemenné hodnoty psů, vyhodnocování odchovů a účinná nekompromisní selekce u těch zvířat, kde se objevují dědičné, vylučující vady a jedinci ztrácí požadovaný typ a charakter plemene. 

Zdroj: Akita Club CZ, CHS Salve Leon, ASHGI.org, Genetika v kynolog. praxi ing. J. Dostál CSc., Chov psů doc. Z. Procházka a další.