ZKUŠENOSTI

Proč si vybrat appenzellského salašnického psa?

Pro jeho oddanost, věrnost, chytrost a pracovitost. Velmi rychle se učí, hlídá si svoji rodinu a k cizím si v dospělosti většinou drží určitý odstup. Je to vynikající rodinný společník.

Výchova a chování appenzella

Výchova appenzellského salašnického psa je trochu náročnější, ale je vhodný i pro začátečníky. Patří do rukou lidem, kteří vědí, co chtějí, umí být vnímaví, vůdčí, důslední a přátelští. Není potřeba velká přísnost, ale je nutné nastavit hranice, aby měl pes respekt. Appenzell se snadněji vychovává přes psychiku a porozumění jeho duše. Mějte trpělivost a uvědomění, že co do psa během 2-3 let jeho důležitého vývoje dospívání vložíte, to se vám vrátí po zbytek života! Je nutné ho po tuto dobu dostatečně socializovat, především první rok.

Socializace by měla probíhat přirozeně, se zájmem ze strany appenzella, bez vašeho nátlaku do kontaktu s cizími lidmi či zvířaty. Emoce aplíka hrají velkou roli. Váš pes by neměl cítit strach a zároveň by měl dokázat respektovat, kdy přebíráte nad situací kontrolu vy. Např. že návštěvy jsou doma vítány, jakmile jste je přivítali za brankou na zahradě či za dveřmi vašeho bytu. Aplík si jako hlídací pes návštěvu přirozeně sám očichá, netřeba ho uplácet pamlsky. Návštěvy by se ideálně neměly vtírat fyzicky ani slovně, pokud vidí, že pes se tváří nejistě či ještě štěká. Tohle příliš přátelské chování ze strany lidí, kteří si chtějí aplíka udobřit, mívá opačný efekt, kdy může bohužel vzniknout ze strany psa nedůvěra vůči cizím lidem.

Na rodinu, v níž komunikace a jednotná výchova funguje, nedá aplík dopustit a domácí členy rodiny miluje. Je také dobré mít na vědomí, že appenzellský salašnický pes si vybírá jednoho člověka, ke kterému se upíná. Vyvolený člověk udává pravidla v rodině, která mají zásadní vliv na aplíkův rozvoj i jeho chování.

Jsou nepatrné rozdíly v liniích, v některých jsou aplíci povahou více či méně temperamentnější. Správný výběr záleží na vás. Chovatel by vám měl umět poradit na základě vašich představ a požadavků, které štěně se pro vás nejlépe hodí.

Na co ještě myslete při socializaci?!

Appenzell nemusí mít rád, pokud mu někdo cizí sahá shora rychle a někdy téměř bez optání na hlavu. Je to u něj zřejmě podmíněno geneticky z historie, kdy si na salaši musel hlídat hlavu před zvířaty a být opatrným. Mějte informaci na mysli, ale vhodně psa od mala zvykejte. Učte ho na hlavě příjemným dotykům od vás i přátel, aby vám mohl plně důvěřovat. Také je skvělé vědět, že některý aplík potřebuje chvíli čas na první seznámení. Nemá většinou rád, když se mu cizí člověk hned vnucuje. Na svody, výstavy, bonitaci, zkoušky či i veterinu je vhodné jej správně připravit a zvyknout na daný děj.

Jak je to se štěkáním?

Aplík rád zaštěká pokud k tomu má důvod nebo když se probudí jeho vrozené honácké vlohy. Avšak rozhodně neštěká hodiny a po většinu času je tichým společníkem. Štěká pouze v daný moment, kdy potřebuje vyjádřit určité cítění. Štěkotem občas vyjadřuje emoce (radost, zlost, nejistotu,...). Při hlídání domu v dospělosti hlasitě oznamuje vstup cizích osob či zvířat na pozemek včetně jejich těsné blízkosti u plotu. To z něj činí spolehlivého hlídače. Vždy záleží i na vrozené komunikaci daného jedince. Někteří aplíci se projevují méně a téměř neštěkají, ale přesto opravdové riziko hlídají.

Chování k ostatním zvířatům

Domácí smečku, se kterou vyrůstá od štěněte, si chrání. Přijme i nového člena. Je potřeba mít na vědomí, že příchod psa ve věku štěněte je vždy pro začlenění do smečky snažší. Při správné výchově je soužití všech domácích zvířat harmonické. K cizím psům stejného pohlaví se v dospělosti chová podle jejich projevu chování. S některými psy vychází skutečně přátelsky s jinými nikoliv. S opačným pohlavím je většina setkání příjemná. Je důležité přikládat důraz rané socializaci, vyhýbat se agresivním psům, které si appenzell pamatuje.

Appenzellka, jack russlice, labradorka

Chování k dětem

K dětem se appenzell hodí, chová se k nim láskyplně. Aplíkovi je žádoucí hned od začátku vysvětlit, jak se k dítěti citlivě chovat. Může být někdy skrze svůj temperament trochu neomalený, proto je důležité jej u menších dětí hlídat. Děti učíme také ohleduplnosti k pejskovi doma i venku.

Štěně aplíka a dítě

Vhodné prostředí pro appenzella

Appenzellský salašnický pes není vyloženě samotářský typ, byl zvyklý žít na salaších, kde se pořád něco dělo. Potřebuje společníky, ať lidskou, či jen zvířecí smečku.

Salašník je nejvíc vhodný do domku se zahradou, je rád, když může být na zahradě i s vámi v domě. Dokáže žít výhradně jen na zahradě, ale pokud z nějakého důvodu nemáte dostatek času aplíka vhodně zaměstnat, doporučuji mu pořídit nějakého dalšího zvířecího kamaráda, ať mu není smutno. I tak je potřeba psa cvičit, aby z něj nerostl pacholek, který vás nebude poslouchat. Aplík je schopný žít i v menším bytě, ale opravdu potřebuje zaměstnat s dostatečnou denní zábavou. Appenzell je přizpůsobivý pes, který si dobře zvykne na změny. Například, když si pořídíte dalšího člena smečky nebo se po čase přestěhujete. Avšak myslete na to, že i my sami si na vše nové nějakou dobu zvykáme, stejně tak i pes.

Appenzellský salašnický pes Abora (Bonny)

Pohyb, aktivity a spokojenost

Appenzellský salašnický pes je vhodný spíš pro aktivnější lidi. Má rád pohodlí, domácí gauč a vaše náruč ho určitě potěší, ale nerad se válí dlouhodobě. Je velmi šťastný, když může něco dělat s vámi, rád je vám po boku. Není náročný na pohyb jako spíš na zaměstnání - nejlépe psychické. Potřebuje dělat nějakou práci, a proto je vhodný pro všestranný výcvik. Většinou má nadání pro jakýkoliv druh výcviku sportovní nebo služební kynologie. Ale je spokojený i při pozorování různých domácích aktivit, například rád sleduje a doprovází páníčka při práci na zahradě. Občas do toho chce "kecat", ale to už si musíte vysvětlit mezi sebou.

Za zmínku také stojí, že většina aplíků přímo miluje vodu. Když někde uvidí řeku nebo rybník, těší se, až tam skočí! Avšak jsou mezi nimi i neplavci, tzv. pobřežní hlídky. Jako všude výjimka potvrzuje pravidlo.

Většina appenzellů miluje aportování různých předmětů. Z přírodních materiálů rádi nosí především klacky, někteří i kameny. U klacků je vhodná opatrnost, nejlépe je opravdu neházet, aby nedošlo k případnému zranění. Když si pes klacek sebere ze země sám, který následně okusuje, není nutné panikařit. Bezpečnou náhradou za klacky jsou buď hračka Puller nebo Kong Safestix. Braní kamenů je nevhodné kvůli zubům, psi si je více obrušují. Stejně tak mohou zuby více brousit šišky a tenisáky. Na trhu dnes najdete spoustu psích hraček.

Mladá appenzellka Andromeda Roxy s balónem

Appenzellové plavoucí ve vodě

Zdraví a celková péče pro pohodový život

Appenzellský salašnický pes se pod Klubem švýcarských salašnických psů (FCI) chová v České republice od roku 2000. Patří mezi zdravotně odolné plemeno i při jeho menší základně. Povinně se testuje zdraví kloubů, tedy kyčlí a loktů, které se kontrolovaným chovem daří udržovat ve zdraví. Pokud se u vašeho aplíka objeví zdravotní potíže, kontaktujte svého chovatele a poradce chovu. Zpětná vazba je důležitá pro budoucí chov.

Ve veteránském věku, ideálně od 9 let je vhodné aplíka každoročně kontrolovat sonem v břišní dutině, aby se včas rozpoznalo případné zdravotní riziko.

Průměrný věk je 13 let. V případě potíží je to okolo 10 let, aplí rekordmani se v dobré kondici dožívají i 17 let.

Péče o krátkou srst není potřeba téměř žádná, jen v době přelínávání (u fen standardně 2x ročně) je vhodné psa vyčesávat po dobu trvání línání. Jinak má appenzell tzv. "samočistící srst", která nevyžaduje žádnou speciální péči. To je velkou výhodou plemene.

Další informace a doporučení

(R)aplíka doporučuji lidem, kteří mají rádi výzvy, chtějí být aktivní, mít po svém boku věrného přítele a hlídače, který je plným srdcem miluje! Je vhodné si připlatit, koupit psa s prověřeným rodokmenem. Kdy znáte oba rodiče, jejich předky a víte, že máte určitou záruku zdraví, správné povahy a exteriéru.

Přeji všem šťastné rozhodnutí. ❤️

Appenzellský salašnický pes

Veronika Ševčíková (r. Hasová), Czech Tricolor/Abora