APPENZELL: JAK VYCHOVAT VYROVNANÉHO PARŤÁKA

APPENZELL JE SPECIFICKÝ PES A NENÍ TO OVČÁK

Krásné štěně, plné energie, inteligence a ochoty spolupracovat, vás okamžitě zaujme. Právě během prvních tří let života, kdy pes prochází štěněcím obdobím a dospíváním, se pokládají základy jeho chování, zda z něj vyroste stabilní, sebevědomý a vyrovnaný pes, nebo jedinec přehnaně reaktivní. Jakým psem se nakonec stane závisí na kombinaci vrozených vlastností, socializace a výchovy.

Appenzellský salašnický pes vyžaduje vedení respektující jeho přirozenost, temperament a vrozenou citlivost.

Predispozice appenzella: jak je pochopit a rozvíjet

Každý appenzell si nese genetickou výbavu honáckého psa. Honáci byli šlechtěni k řízení stáda, rychlým rozhodnutím a spolupráci s člověkem. Tato dědičná predispozice se projeví i v rodinném prostředí: ostražitost, rychlé vyhodnocování situací, silná vazba na svého člověka a přirozená potřeba spolupracovat a "řešit" situace, ale také citlivost na tlak a nespravedlivé zacházení.

V prvních týdnech života hraje zásadní roli raná socializace: to, jak štěně zažívá nové podněty, kontakty s lidmi či zvířaty, a jak se učí zvládat stres, vytváří jeho emoční základ. Od chvíle, kdy pes přechází do nového domova, přebírá hlavní roli vedení majitele. Způsob, jakým pes prožívá každodenní situace, reaguje na podněty a učí se spolupracovat, rozhoduje o tom, jak se jeho chování utváří, stabilizuje, a jak se rozvíjí jeho schopnost regulovat reakce a zvládat svět kolem sebe. 

A právě zde často vzniká omyl: snaha socializovat "co nejvíce a co nejrychleji".

Socializace není sbírání zážitků

Mnoho lidí věří, že socializace znamená setkání se všemi psy, lidmi a situacemi. Ve skutečnosti si pes ukládá především emoční stopu, ne počet podnětů. Pokud je štěně zahlceno podněty, rychle si osvojí dojem, že svět je nepředvídatelný a musí na vše reagovat okamžitě.

Správně vedené štěně a dospívající pes se naopak učí:

• pozorovat podněty bez nutnosti okamžité reakce,

• zažít bezpečí, když má po ruce stabilního a klidného člověka,

• získávat pozitivní zkušenosti, kdy klidné chování přináší odměnu nebo pohodu,

• postupně zvládat náročnější situace, aniž by ztrácelo jistotu.

Princip je jednoduchý: majitel je průvodcem, který psovi ukazuje, že svět je bezpečný, a že nemusí reagovat na každý podnět. Appenzell se tak učí regulovat své reakce a orientovat se ve světě s jistotou.

Socializace není, aby si pes "pohrál"

Jedna z největších chyb, kterou dnes u mladých appenzellů vídám, je zaměňování socializace za nekontrolovaný kontakt se světem.

Socializace neznamená:

• volné pobíhání mezi psy,

• venčení na přeplněných psích výbězích,

• ani permanentní vystavování štěněte novým podnětům.

Správná socializace znamená řízené, bezpečné a dávkované zkušenosti, při kterých se pes učí:

• pozorovat bez nutnosti reagovat,

• zvládat své emoce,

• orientovat se na svého člověka,

• jak se eticky seznamovat s dalšími psy,

• a cítit se ve světě jistě.

U hlídacího plemene, jakým appenzell je, jde především o budování emoční stability, nikoliv odvahy za každou cenu.

Averzivní metody a tradiční výcvik

Některé sportovní cvičáky využívají silnější tlak a tvrdší korekce. Nejde přitom o běžné nastavování hranic či citlivé usměrnění chování, ale o přístup založený na využívání nepříjemných podnětů k potlačení nežádoucího chování psa.

U citlivého appenzella může takový přístup vést k:

• zvýšené reaktivitě

• frustraci

• obrannému chování

• ztrátě důvěry

• rozvoji naučené bezmoci

Pes může působit poslušně, jeho chování je však často řízeno snahou vyhnout se nepříjemné zkušenosti než skutečným porozuměním situaci. Behaviorální věda i praxe dnes jasně ukazují, že dlouhodobě stabilní chování vzniká skrze pochopení, motivaci a pocit bezpečí, ne prostřednictvím nátlaku.

Výběr trenéra je klíčový

Mnoho majitelů chce pro svého psa to nejlepší, a proto vyhledá výcvik co nejdříve. Důležité ale je, jakým způsobem se pracuje. Appenzell velmi citlivě reaguje na styl vedení. Trenér by měl pracovat nejen s chováním, ale především s emocemi psa.

Jakého trenéra pro Appenzella hledat

Zkušený i profesionální trenér:

• vysvětluje proč, nejen jak
• pracuje s emocemi psa
• podporuje vztah mezi psem a majitelem
• přizpůsobuje postup konkrétnímu jedinci
• učí majitele číst psí komunikaci

Dále učí psa: 

• regulovat reakce na podněty
• uklidnit se a pozorovat okolí
• orientovat se na majitele
• spolupracovat dobrovolně

Naopak zpozorněte, pokud od trenéra slyšíte nebo vidíte:

✘ "Musíte mu ukázat, kdo je pán."
✘ "On vás zkouší."
✘ "Tohle plemeno potřebuje tvrdou ruku."
✘ "Rychlé řešení pomocí trestů a donucování."
✘ "Ignorování psa, když potřebuje vedení nebo ujištění." 

Tyto metody mohou krátkodobě potlačit chování, ale často neřeší jeho příčinu. Cílem není pes, který se bojí udělat chybu, ale pes, který ví, že se může spolehnout na svého člověka.

Appenzell nepotřebuje tvrdost. Potřebuje srozumitelnost, stabilitu a důvěru. 

Proč fungují řízené socializační procházky

Jednou z velmi účinných forem práce s aplíky jsou řízené socializační procházky pod vedením zkušeného trenéra. Během nich se pes učí pohybovat mezi lidmi a psy bez nutnosti okamžité reakce či kontaktu, bezpečně pozorovat svět kolem sebe a získávat zkušenosti, že nové podněty nejsou hrozbou. 

Pokud procházky obsahují i prvky tréninku, pes se učí spolupracovat a zvládat situace i v novém prostředí, aniž by ztrácel jistotu. Díky těmto zkušenostem postupně získává klid, sebejistotu a lepší ovladatelnost, což se pozitivně projeví při venčení i v běžném životě.

Rozvíjení potenciálu appenzella ve sportu a tréninku

Pokud je váš aplík nadšený ke spolupráci a baví ho učení i různé sporty, můžete jeho schopnosti podporovat. Zkoušejte nové dovednosti, objevujte společné aktivity a užívejte si chvíle strávené spolu! Aplík se učí spolupracovat, prohlubujete vzájemný vztah a oba si užíváte radost ze společné zábavy.

Vyrovnaný dospělý Appenzell

Správně vedený aplík zůstává ostražitý, ale není přehnaně reaktivní. Dokáže fungovat ve společnosti lidí i psů, zvládat běžný život a přitom si zachovat svou přirozenou povahu honáckého psa. Vyrovnaný pes nevzniká náhodou ani tvrdým výcvikem. Vzniká pochopením, trpělivostí a stabilním vedením, které respektuje predispozice a rozvíjí zdravé emoční základy.

Na závěr

Výchova appenzella není o dokonalé poslušnosti ani o tvrdosti. 

Je o pochopení jeho vývoje, emocí a potřeb plemene.

Každé štěně má potenciál stát se skvělým společníkem. Někdy však majitelé potřebují jen správné vedení a podporu, aby se na této cestě neztratili. Při hledání trenéra se vyplatí zamyslet se, zda rozumí povaze appenzella a jeho specifickým potřebám, nejen výchově a výcviku, ale i přirozeným dispozicím plemene.

Připojuji odkaz na FB skupinu pro milovníky plemene: Appenzellský salašnický pes.

autor: Veronika Ševčíková (s APZ od roku 2007)