LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT

LÁSKA, RADOST, PARTNERSTVÍ aneb jedno velmi silné pouto a vztah mezi psem a člověkem

Milí čtenáři, děkuji, že jste se rozhodli si přečíst mou intimní zpověď, kterou chci vyjádřit jak silná láska mezi psem a člověkem může být. 

Nejsem žádný nadaný spisovatel, ale ráda vám přiblížím naše poznání, které nikdy nezapomenu. Vrátím se do roku 2007. Bylo mi 23 let a nacházela jsem se ve stavu, kdy můj život postrádal hlubší smysl. Byla jsem sama, neměla jsem moc štěstí na partnery a nedokázala jsem přijímat tu pravou lásku. Spíš jsem před ní utíkala, protože jsem měla v hlavě nastaveno, že projevení citů bolí. Jednoho dne se mě moje mamka zeptala, zda chci psa?! Byla to nejlepší doba pro pořízení psího kamaráda. Zvířátka jsem měla obecně ráda. Doma jsme měli již 3 letou labradorku, ale patřila sestře, neměla jsem k ní více bližší vztah. Dostala jsem podmínku, že to musí být fenka. Sedla jsem si k počítači a na internetu hledala. Věděla jsem, že chci krátkosrstého psa středního vzrůstu. Po prostudování charakterů různých plemen mi vyšel jako jediný vhodný krásně usměvavý trikolórní pes - Appenzellský salašnický pes. Nikdy jsem o něm neslyšela, bylo to vzácné a málopočetné plemeno, o to víc mě zaujalo. Hlídací pes a věrný svému majiteli, to jsem přesně chtěla. Našla jsem jediný vrh v České republice ve Velkém Újezdě u Olomouce, což pro nás byla tak hodinka cesty. Zavolala jsem chovatelce, bylo mi sděleno, že ta jediná fenka z vrhu je již zadaná, ale pokud by si pro ní nepřijeli, může být moje. Ani nevíte, v jakém jsem byla vnitřním napětí a čekala těch několik dní na telefon. Když nastal osudný den, bylo mi telefonicky sděleno, že fenka je volná a můžeme si přijet. Skákala jsem do vzduchu radostí, na tu chvíli a slzy v očích si dobře pamatuji!!! Psí kamarádka, do které jsem se z fotek zamilovala, byla opravdu moje! Jakmile to bylo možné, hned jsme se pro ní s mámou vydaly, i přesto byla koupě ještě napínavá. Ve vesničce Velký Újezd, kde štěňátka byla v malé ohrádce na větší zahradě, jsme uviděly toto plemeno v celé své kráse a překvapilo nás, jak má zatočený ocas a prdelku alá "voříšek". Tehdy ještě nebylo moc fotografií a na většině obrázcích aplíci seděli. Máma byla dost v rozpacích, protože jí přišlo divné dávat tolik peněz za takového psa. Různými otázkami se ujišťovala, zda chci takové štěně?!? Paní chovatelka nám trpělivě dala čas na rozmyšlenou. Já chodila po zahradě a koukala se na maminku Aboney, byla kouzelná, krásná a dívaly jsme se na sebe. Řekla jsem mámě, že pokud si nevezmu tohle štěně, žádné jiné nebude. Měla jsem naprosto jasno! Asi za půl hodiny jsem si odvážela Aborku na klíně a vymýšlela jméno, kterým bych jí chtěla říkat a vyhrála BONNY - anglicky znamenající - milá. Dne 4. 6. 2007 vznikla jedna velká a nekonečná láska!

Bonny mě naučila mnoho, umět milovat a přijímat lásku, díky ní mám dnes svou krásnou rodinu a báječného syna Davida a nádhernou dceru Elišku. Byla jsem po boku Aborky do poslední chvíle. Věřím, že je nyní mým psím andělem. Zanechala mi tolik vědomostí a přátel nejen ve světě aplíků. Mým cílem je pomáhat vzájemnému porozumění, abyste byli i vy šťastní jako jsem mohla být já. To, že jsem s Aborkou (Bonny) dosáhla i mimořádných světových úspěchů byl jen bonus naší lásky, vzájemné důvěry a času, kdy jsme společně sportovaly a užívaly si všechny chvíle na plno! Miluji ji ve svém srdci napořád. Psí láska je jedinečným darem do života.