PŘEVÝCHOVA A NOVÝ DOMOV

PŘÍBĚH O ŠTĚSTÍ aneb kouzlo skutečné lásky 

ANDREW Rosmery Angel (Andy/Endy)

pes, narozený 6. 1. 2016

Od 28. 10. 2017 - 5. 11. 2017 počátky převýchovy a pobyt v KK Rybníček u paní Slámové.

Od 5. 11. 2017 - 16. 12. 2017 dočasný domov v Lipůvce u mé kamarádky z KK Blansko, Michaely Gráblové, se kterou jsem byla denně v kontaktu a konzultovaly jsme jeho převýchovu. Endymu skončil dohodnutý termín dočasné péče. Již byl do nového domova umístitelný, jen potřeboval porozumění a chvíli čas, aby mohl zase věřit. Bohužel jsme nenašli asi z 15 ti zájemců ty vhodné.

Od 16.12. 2017 - 18.12.2017 nouzový pobyt v klubovně KK Blansko. Naštěstí to Endy bral sportovně. Staraly jsme se o něj s Míšou obě dvě, byl v rámci možností spokojený.

Od 18. 12. 2017 - 27. 12. 2017 dočasný pobyt v Šošůvce u paní Hynkové, kde byl na hlídání a měl možnost další socializace s cizí osobou v novém prostředí bez nás.

Od 27. 12. 2017 nový domov v Plzni, kde žije v domě s možností zahrady v rodině Kačírkových.


Chcete znát jeho příběh od začátku?

Appenzell potřebuje již od raného "dětství" socializovat, především od 3. měsíce je důležité, abyste chodili i mimo bydliště a učili psa poznávat vše možné, ať může i v dospělosti jezdit všude s vámi. Skutečně dospívá okolo 3 let. Jistě pochopíte, že do té doby, co do něj vložíte, to se vám vrací. A tady začíná dříve či později problém, pokud je socializace zanedbaná. Již okolo prvního roku se případné neduhy začnou projevovat. A tak se stalo i u Andyho, kdy poprvé kousnul na zahradě návštěvu, jak uvedli původní majitelé. Jenomže se chování psa mělo tendenci opakovat až to skončilo skutečným napadením pošťačky. Andy se prý nebojí kousnout do krve...Majitelé pochopili, že aplíka nezvládnou a podcenili výchovu a socializaci vůči cizím lidem. Přemýšleli, jak dál, co s Andym?! My jsme měli jasno, že do nového domova bez převýchovy jít nemůže. Majitelé po zapojení dalších lidí od aplíků spolupracovali a psa dovezli z Písku do Brna, kde byl přijat na prvotní převýchovu k paní Slámové a darován Míši. Andy byl na tom až tak psychicky zle, že napadal kohokoli cizího, jakmile chtěl vzít vodítko. Takhle zničeného aplíka jsem zatím nepotkala, a proto jsme jej s Míšou sledovaly bez kontaktu. I přesto jsem věděla, že není uvnitř zlý, to způsoboval jeho obrovský strach, který o sebe měl. Podařil se záměr, že jakmile pes ztratil svou půdu pod nohama a musel být sám za sebe, projevil se na plno a zároveň pochopil, kde jsou hranice. Po týdnu pro něj Míša přijela a převzala jej 5. listopadu do své péče, kde dělal při správném vedení samé pokroky, aby z něj byl brzy bezproblémový pes.

Jak všichni spolupracujeme? Postupujeme krok za krokem...

  • 5. 11. převezen do nového dočasného (možná trvalého) bydliště, Andy to přijal bez problémů, pouze zůstal s náhubkem po celou dobu (z bezpečnostního hlediska), seznámení s domácí starší fenkou, krmení pouze z ruky.
  • 6. 11. zvykání na nové bydliště, procvičování povelů ke mně, sedni, lehni, zvykání na doteky, seznamování s rodinou.
  • 7. 11. společné cvičení s domácí fenkou na dvoře, bližší seznamování rodiny, pes nemá rád ruku cizího, která se k němu přibližuje shora, což je běžné u aplíků, kteří nemají dostatek zkušeností. I pro znalé psy to není od cizích vždy příjemný. Hlavu si hlídají.
  • 8. 11. sundání košíku na domácí půdě. Mimo domov, při seznamování s členy rodiny stále košík ponechán, vycházka v lese, po vesnici. Míjení kočárku i chodce se psem proběhlo s povelem k noze bez problémů. Andy měl reakci pouze na velký kontejner.
  • 9. 11. seznámení s babičkou, Andy s náhubkem, reakce psa v pořádku, pamlsky od babičky přijal.
  • 10. 11. poklidná vycházka v lese a pohodový den.
  • 11. 11. jak už aplíci umí překvapovat, tak se stalo. Andy si sám dokázal otevřít kotec, je vynalézavý. Bez náhubku běhal po dvoře. Naštěstí neměl tendenci napadnout přítele Míši, který se po 5 dnech vrátil z pracovních cest a snažil se Andyho dostat zpět do kotce, (když byla Míša přes den v práci). Dalším pokrokem je, že Míša se mohla Andymu podívat na zuby, což aplíci cizím bez důvěry nechtějí dovolit a nedovolí. Pouze pod dohledem člověka, kterému důvěřují a vědí, že jsou v bezpečí. Na základě tohoto chování je jasné, že Andy již Míšu považuje na plno za svou "paničku", které důvěřuje. Stále je krmen pouze z ruky, což posiluje jeho vazbu na člověka a eliminuje případné agresivní chování, jelikož se učí, že člověk je jeho zdroj. Potrava je u psů nejsilnějším smyslem, samozřejmě pokud je správně pojata pro spolupráci v navázání vztahu, jen krmit nestačí.
  • 12. 11. Andy alias Endy, (jak mi Míša prozradila, že mu tak začala sama od začátku říkat, prostě jí to zní lépe), přijel s Míšou k nám do centra města Blanska. Chtěla jsem prověřit, jak po týdnu bude reagovat v cizím rušivém prostředí a jak zvládne spolupracovat. Musím uznat, že jsem byla mile překvapená. Endy se učí velmi rychle. Nahrála jsem na YouTube videa, která sdělí víc než slova. Další osobní setkání plánujeme za týden. Budu přidávat již jen mimořádné pokroky a věřím, že tato proměna mladého appenzella bude báječná!
  • 17. 11. Míša učí Endyho očnímu kontaktu, který je důležitý pro spolupráci a soustředění psa. Endy má pohodu a dále se sbližuje se zbytkem rodiny.
  • 18. 11. Endy již dostává 1x za den jídlo do misky a dále je průběžně prokrmován z ruky.
  • 19. 11. Endy měl spoustu návštěvníků na domácí půdě skrze hody, seznamoval se rád, pouze mužské hosty na poprvé vyštěkal, ale pak byl přístupný. Také si pohrál s domácí fenou Jessy, se kterou si doma pořádně zaběhali a vyřádili se.
  • 22. 11. Endy byl na druhé navštěvě u babičky a tentokráte již neměl košík a s babičkou byl opět v přátelství. Stále reaguje s větší nedůvěrou pouze na cizí muže. S Endym a Míšou se uvidíme v neděli, zkusím s ním další přátelský kontakt. Poté ho čeká další "level" socializace, kdy s ním půjdeme ve městě na rušnější náměstí. Do konce týdne se Míša rozhodne, zda si Endyho trvale nechá a nebo mu budeme hledat nový vhodný domov.
    Endy je nyní již umístitelný a opravdu touží po člověku, se kterým by mohl žít po boku, nejlépe i s povolením možnosti být v domě, pracovat pro něj a žít každý den na plno!
  • 26. 11. Endy přijel na druhou návštěvu našeho města Blanska. Chtěla jsem otestovat jak se bude chovat na ještě rušnějším náměstí, kde projdou různí lidé a je tam mnoho pachů.
    Endy byl z nového prostředí lehce nesoustředěný, avšak reagoval standardně. Co bylo důležité, že jeho reakce byly bez jakéhokoliv náznaku agrese či problému, což je pro nás finální. Nyní jsem se odvážila si jej od Míši půjčit i bez náhubku. I když jsem pro Endyho stále cizí člověk, spolupracoval. Byl to náš druhý kontakt a přesvědčil mě o tom, že nyní je Endy po 4 týdnech převýchovy již opravdu plně umístitelný do nového domova. Míša si jej bohužel nakonec nechat nemůže. Zvažovala pečlivě celý týden pro a proti a obě jsme dospěly k názoru, že pro psa bude lepší domov, kde by mohl mít vstup i do domu a trávit čas po boku i svého pána či rodiny. Moc po tom sám touží a budeme doufat, že se dočká! Do 17. 12. může být v dočasné péči u Míši. Avšak čím dřív najde trvalý domov, tím lépe. Za každou pomoc i od vás, kteří naše řádky čtete a příběh Andyho sledujete, budeme vděční.
  • 27. 11. jsem zadala inzeráty na Endyho, ozvali se čtyři zájemci, jedni z nich se přijedou na Endyho podívat ve čtvrtek. Pokud přeskočí vzájemné sympatie a bude s nimi chtít jít, pojede do nové rodiny. Endy již nutně potřebuje trvalou rodinu, někoho, na koho se může upnout a milovat. Míša vyzkoušela ještě na domácí půdě reakci na pana domácího. Endymu zatím stále vadí přímý dotyk ruky od muže. Avšak správným tréninkem se dá odbourat i tento projev. Jen je to otázka dalšího měsíce práce a úplné důvěry. Psi reagují na základě reflexů. U těch získaných lze u psychicky zdravých jedinců (což Endy je) změnit negativní reakce na pozitivní. Je to trpělivá práce krok za krokem a vždy je nutné dané cvičení zakončit kladně, aby měl pes pocit bezpečí.
  • 28. 11. Míša natočila krásnou ukázku Endyho hry s jejich 11-ti letou domácí ovčandou Jessy. Také vytvořila pár fotek, kde je Endy veselý a šťastný. 
  • 30. 11. Po třetí jsem se s Endym viděla v blízkém kontaktu. Endy se proběhal na volno ve sněhu, který čerstvě nasněžil. Prožil báječnou hodinovou socializaci v novém prostředí na sídlišti a v závěru i za tmy s pouličním osvětlením. K novým majitelům Endy neodjel, protože paradoxně se mu nejvíc líbil pán - táta rodiny, který ovšem skrze práci nebývá často doma a mladá slečna by pejska nejpíš nezvládla, Endy je opravdu temperamentní. Již se ozvalo 8 zájemců celkem. K menším dětem Endyho nedoporučujeme, nemůžeme zaručit jaké by mohl mít reakce. V sobotu přijedou další zájemci, starší lidé bez dětí, kteří mají 7. měsíční fenku rotvajlera. Endy by byl za psí kamarádku vděčný. Pokud by si s lidmi Endy nesednul, i tak to pro něj bude určitě další parádní socializace. Potřebuje se s cizími lidmi seznamovat, aby odpadával jeho zažitý stres na první kontakt.
  • 2. 12. Po čtvrté jsem byla s Endym v osobním kontaktu, tentokrát v uzavřeném prostoru, kde si hrál s mladou fenečkou rotvaljerkou bez náhubku na volno za dohledu i Míši. Endy se stále zlepšuje ve svém chování, avšak i skrze návštěvy zájemců můžeme poznávat ještě jeho "slabiny". Ukázalo se, že nemá rád přímý oční kontakt od muže. Jak jistě chápete ani s druhými zájemci Endy neodjel. Paní si zlomila ve čtvrtek ruku a měla ji v sádře, přesto přijela a zkusila, jak to půjde jejímu muži. Bohužel si pán s Endym nesedli. Potřebuje opravdu člověka, který umí číst psí signály a bude stačit jeho temperamentu.
  • 10. 12. 2017 Po páté jsem se setkala s Endym a nyní za účelem socializace na muže, tak aby překonal svoje obavy z ruky, na kterou reaguje zatím u mužů útočně. Podařilo se nám to na Radima, který má také samce aplíka a nebojí se jiného appenzella. Po pár minutách Endy zareagoval přátelsky a byl ochotný s ním i pracovat, což nám udělalo radost. Nyní je jasné, že dokáže pracovat při správném vedení i s mužem, což je pozitivní! Aplíci jsou obecně nedůvěřiví k cizím lidem a to, že nakonec pána pes přijal, je dobré znamení, že si ještě dokáže zvyknout na někoho nového. Míša se snaží již od konce listopadu se psem nemít tolik vzájemnou vazbu, aby se na ní přílis nefixoval. Přednostní Endyho je, že opravdu dokáže po seznámení fungovat i s jinými lidmi.
  • Endy má jen šest dní na umístění do nového domova. Míši, u které nyní Endy žije děkuji za péči, socializaci a dočasný domov. Poděkování patří i chovatelce, která nám pomáhá s inzercí a poslala mu dřevitou vlnu, aby mu bylo v boudě teploučko. My všichni Endymu držíme palce, aby si jej někdo ze zájemců o něj opravdu zamiloval, dal mu šanci, měl s ním trpělivost, porozuměl mu, získal si jeho důvěru a lásku naplno.
  • 15. 12. Šesté setkání s Endym jsem naplánovala jako výcvikové. Míša přijela k nám na cvičistě do Blanska, kde jsme zkusily, co vše Endy umí a zvládne pro něj opět v novém prostředí. Měla jsem z něj velkou radost, je moc šikovný a má pracovní nadání! Ráda se s vámi podělím o krásné video a věřím, že pro něj nadcházející víkend bude šťastným!
  • 16. 12. Moje sedmé setkání s Endym se zdálo, že bude pro nás všechny šťastné. Před polednem se přijela podívat rodinka se staršími dětmi. Byli to majitelé Endyho babičky z otcovi strany. Setkání bylo příjemné. Dokonce se nechal párkrát Endy i pohladit a bral si pamlsky z ruky od všech. Ale některé hlazení mu vadilo, přece jen pro něj byli cizí lidé. Avšak socializace to byla výborná. Děkujeme. Kolem 13 hodiny dojeli zájemci až ze Šumavy. Snažili jsme se z počtu okolo 15-ti zájemců vybírat správně. Endy se s mladým párem seznámil a vybral si paradoxně pána, že by mu dokázal věřit. Bohužel žít po boku s ním chtěla hlavně slečna. Nicméně Endy do auta rád skočil a odjel 300 km směr Šumava. Měli jsme všichni obrovskou radost, která se večer změnila ve zklamání a Endy dojel v noci zpět k nám (naštěstí bez újmy a po cestě se prospal). Zájemci si to doma rozmysleli, a protože Endy po příjezdu nechtěl vystoupit a měl o sebe zřejmě obavy a ukazovali ho dalším lidem, tak to nějak nešlo. Mrzelo nás to všechny, protože Endymu skončil dočasný domov, a tak byl bez střechy nad hlavou. Musel jít nouzově k nám na cvičiště do klubovny spát do klece s dřevitou vlnou. Při této zátěžové situaci jsem se rozhodla mu nakapat bachovy kapky, které zmírňují stres, emoce a ladí psychiku do pohody.
  • 17. 12. Moje osmé setkní s Endym bylo už jenom o nás dvou. Možná jeho povaha mu umožnila, že se choval jakoby byl doma a dobře se vyspal, žádné známky stresu jsem nepozorovala, což můžete shlédnout na videu. Pojal naše cvičiště za své, taky si jej poctivě označkoval ze všech stran. A mně při našem ranním venčení tekly slzy, bylo mi tak líto, že nemá kam jít, do našeho bytu to nešlo, nemohla jsem více pomoct. Byla jsem ráda za jeho přátelství, důvěru, spolupráci, a že byl i po noci jinde spokojený a v pořádku.
  • Děkuji všem, kteří nám doposud pomáhali svým zájmem a podporují tuto pomoc pro Endyho, kdy dostal svou druhou životní šanci a snad najde ten správný domov pro něj.
  • Přijeli k nám na návštěvu až z Hradce ještě majitelky jednoho aplího pejska Percyho, že by aspoň poskytly dočasný domov. Ale Endy z nich cítil jejich pejska a nelíbilo se mu to. Docházely nám s Míšou síly, dojíždění a venčení pro nás bylo náročné. Hlavně na cvičišti nemáme elektriku, a tak jsme na večerní venčení po tmě musely jezdit obě, abychom nešly lesem samy. Situace pro nás byla docela zoufalá. Kamarádka Naďa, která nedávno zachránila ze zoufalé situaci 6-ti letou aplici Elzu, zachránila i nás a dala mi myšlenku - psí hotel?! A tak jsem začala hledat. Našla jsem jedno vhodné ubytování 20 minut od nás v Šošůvce u paní Hynkové, která má 18 let praxi s pejsky a Endymu řekla ano.
  • 18. 12. jsme odpoledne s Míšou vyrazily do Šošůvky Endyho umístit na hlídání, kde bude mít střechu nad hlavou, pravidelné venčení a socializaci i po vesnici, dostatek jídla a jako bonus i psí kamarádky na hraní, které tam žijí. Bylo vidět, že paní Jiřina je zkušená a umí číst psí signály. Endy se na zahradě vyvenčil na volno a hezky se tam vyválel na zádech. Zatím jsme mu ponechaly košík skrze bezpečnost, kdyby náhodou se mu úplně cizí paní nelíbila. Naštěstí neměl tendenci nijak paní řešit, jen si ji očuchal a dál si pobíhal. Určitě to pro něj bude další důležitá socializace a fenečky ho dostatečně rozptýlí a zvednou mu náladu. Moc děkujeme všem, kteří na něj poslali peníze, aby mohl mít střechu nad hlavou. Zadala jsem nové inzeráty a budeme čekat na toho správného člověka.
  • 19. 12. v noci jsem moc nemohla spát a čekala jak dopadne první den v novém, dá se říct dočasném, domově. Měla jsem radost, že Endy to zvládl, i když si musí zase první dny zvyknout, protože teď už nás nemá. Ale on je otrlý a byl spíš samorost, věřím, že vánoční svátky si užije na plno i po boku psích kamarádek a bude zase šťastný. Určitě budu průběžně informovat, jak se mu daří. Zůstaňte s námi, moc nám tím pomáháte mít sílu.
  • 27. 12. si pro Endyho přijela jeho nová rodina. Bylo to překvapení i pro mě a upřímně jsem to po tom všem ani již nečekala, ale 26. 12. mi přišla sms od dalších zájemců o Endyho, že pejska 100% chtějí a zda mohou přijet. Po několika telefonech se podařilo vše zrealizovat a vydala jsem se i s Míšou do Šošůvky, kde byl Endy ubytovaný. Strávil tam necelých 9 dní, fungoval již bez košíku a měl na hraní i psí kamarádky. Ale nemohl se na paní Jiřinu citově vázat a zřejmě ani nechtěl. Možná tušil, že je to jen provizorní řešení, aplící jsou moc chytří. Pochopil i, že nebude u Míši, a tak novou rodinu přijal. Míša mi psa darovala a zůstala již v autě, aby jí neřešil. Asi další hodinku jsme se procházeli s novou rodinou Endyho a povídali si o něm a jejich rodině. Napřed jsem ho na vodítku vedla sama a pak jsem jej předala paní Janě. Endy paní Janu poslouchal na slovo sedni i bez pamlsku, šel s ní na vodítku rád a sám dával najevo, že je jako rodinu přijímá, prošel se i s pánem bez problému. Viděla jsem v jeho očích, že s nimi chce opravdu odjet. A tak okolo 18. té hodiny večer odjel do Plzně, kde má možnost bydlet i v domě a bude mít po zvyknutí si na hraní 11-ti letého syna paní, který se těší až budou na plno kamarádi. Jen si získat důvěru.
  • 28. 12. jsou to přesně 2 měsíce, kdy Endy odjel z původního domova z Písku a nyní žije po převýchově v novém domově v Plzni. Paní Jana mi volala, že spal na chodbě, bylo mu doma teplo, ale jinak už si skočil na gauč, dal všem packu, projel se přes den na veterinu jen s manželem, na nákupy a za babičkou. Endy má ještě pro jistotu košík, ale určitě ho již brzy nebude potřebovat a uvidíme fotku, kde se bude Endy zase usmívat i bez košíku, bude štastný a snad již trvale! Myslím si, že pochopil, že tohle je jeho jedinečná šance.
  • 1. 1. 2018 je Andy, jak je mu opět říkáno, již bez náhubku, nechal se drbat na bříšku, chová se jakoby tam byl doma stále, zabydluje se a je šťastný.
  • 4. 1. 2018 poslala paní Jana video, jak Andy krásně vítal pánička po příchodu domů. Andy je po týdnu ve své nové rodině moc šťastný.
  • 6. 1. 2018 oslavil svoje 2. narozeniny. Další jeho životní momentky můžete sledovat na Facebooku na aplí skupině, kde se potkává i s bratříčky. Přeji mu spokojený a láskyplný život v jeho nové rodině báječných a milujících lidí.
  • 12. 7. 2018 Andymu život u nových majitelů svědčí, je krásný a šťastný!

31. 7. 2018 za námi přijel Andy s majiteli na Moravu a všichni jsme se znovu setkali. Jak to dopadlo si můžete přečíst v jeho dalším článku: Andyho návštěva po 7 měsících.